Review by Jan Hocek: "Druhý projekt je naopak zaznamenán pouze na digitálním albu. Jde o živou nahrávku volné improvizace Hrubého (altka, sopránka) jen s bubeníkem Dušanem Černákem. Tento původem slovenský muzikant dává o sobě vědět stále vehementněji, a to i mimo své domovské kapely Limbo a Quattro Formaggi. Panoptikon dokumentuje opravdu reprezentativně vrcholný dialog dvou mimořádných instrumentalistů, jenž se uskutečnil v pražském Žižkostele/Panoptikon Barikády 26.srpna 2015. Album tvoří čtyři rozměrnější skladby, označené pouze sedmimístnými čísly, složenými z různých kombinací číslic 1- 4. Nepátral jsem po smyslu, koneckonců tady tentokrát nešlo o myšlenky, ale o energii, její výměně a přeměně v tóny, o interakci, vášeň, nadšení a naprostou tvůrčí svobodu. Hrubý exceluje především na tenora, sopránka se prodere na světlo světa ve třetím tracku (3412143). Dokáže do své free-jazzové hry dostat i bluesový feeling, což takto přirozeně dokázali snad jen Ornette Coleman a Archie Shepp. Jeho improvizace mají hlavu i patu, vyvíjejí se, košatí, a to díky též výrazným melodickým tříštím. Černák není typem bucharu ani řezníka, dokáže se kongeniálně vnořit do tvořivého procesu a vybuchne, až když saxofonista utichne. Ostatně, můžete posoudit sami." http://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/2846
Review by Jan Hocek:
OdpovědětVymazat"Druhý projekt je naopak zaznamenán pouze na digitálním albu. Jde o živou nahrávku volné improvizace Hrubého (altka, sopránka) jen s bubeníkem Dušanem Černákem. Tento původem slovenský muzikant dává o sobě vědět stále vehementněji, a to i mimo své domovské kapely Limbo a Quattro Formaggi. Panoptikon dokumentuje opravdu reprezentativně vrcholný dialog dvou mimořádných instrumentalistů, jenž se uskutečnil v pražském Žižkostele/Panoptikon Barikády 26.srpna 2015. Album tvoří čtyři rozměrnější skladby, označené pouze sedmimístnými čísly, složenými z různých kombinací číslic 1- 4. Nepátral jsem po smyslu, koneckonců tady tentokrát nešlo o myšlenky, ale o energii, její výměně a přeměně v tóny, o interakci, vášeň, nadšení a naprostou tvůrčí svobodu. Hrubý exceluje především na tenora, sopránka se prodere na světlo světa ve třetím tracku (3412143). Dokáže do své free-jazzové hry dostat i bluesový feeling, což takto přirozeně dokázali snad jen Ornette Coleman a Archie Shepp. Jeho improvizace mají hlavu i patu, vyvíjejí se, košatí, a to díky též výrazným melodickým tříštím. Černák není typem bucharu ani řezníka, dokáže se kongeniálně vnořit do tvořivého procesu a vybuchne, až když saxofonista utichne. Ostatně, můžete posoudit sami."
http://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/2846